Kanada, Spojené státy a Čína se do značné míry vytáhly a přiznaly, že nemají v úmyslu snižovat jejich znečistění na doporučenou úroveň. Bylo to příliš těžké pro jejich ekonomiku. To byla poslední kapka. UN mělo zřejmě záložní plán pro nejhorší případ jako tento. Měli epidemii. Byla na to protilátka, díky které mohli držet šíření pod kontrolou. Problémem byla mutace.
Vitajte v dystópií kríženej s YA. Máme tu zombíkov, chovné laboratoriá a prepychové mesta kde nie je všetko tak ako má byť. Hlavná hrdinka bola už dlho pripravovaná na deň kedy svet ako ho poznáme prestane existovať a prekvapivo, tentoraz spustili apokalypsu ľudia.
Napriek poetickému začiatku, silne umelcky podanom presúvaní sa z jednej farmy, z jedného útočiska do druhého a napriek, tomu, že som nečítala anotáciu a podľa obalu čakala knihu o vlkodlakoch musela dedukovať v akej situácií sa nachádzame to bolo nudné. Tiahlo sa to, Ema nám bola predstavená ako zraniteľné, neisté dievča, dlho bez rodičov a nútená postarať sa o seba sama.
Okrem logických chýb - ako mohol zaváraninový pohár od babičky prežiť v pohode 10 rokov, sa hneď ukázalo, že hrdinkino pravidlo nepomáhať, jej absolútny nedostatok sociálneho kontaktu, jej tak spomínaná zbabelosť, ustúpy v momente keď príde odvážne, 15-ročné dievča bez pudu sebazáchovy
, silne naviazaná na svojho neschopného brata.
Samozrejme od tohot momentu sú spolu aj keď má mať silné problémy s dôverou a pri záchrane brata vysvitne, že je to fešák a ... viete predsa ako to chodí.
Vím, že bych jí neměla věřit. Je přeživší.
Snaží sa tváriť drsne, vraví si ako ich pri prvej známke nebezpečenstva opustí. Samozrejme ich ale vpustí do svojho domu, dá im jedlo, míňa vzácne zásoby a nakoniec odpadne. Akože 10 rokov samoty a ona verí prvej modrookej čo má rovnaký zmysel pre prežitie a rovnako ho tá druhá prekonáva.
„Jak jsi to tak dlouho zvládla?“ „Nepomáhala jsem lidem. Nikomu jsem nepomohla. Řekl mi, ať utíkám. Vždycky uteč. Neohlížej se, Emmo, prostě utíkej. Pak se schovej.“ Anna se posadila na gauč vedle svého bratra a usmívala se na mě, „Než jsme přišli my.“
Má celkom pôsobivé no nerozvinuto opísané schopnosti prežiť.
Zastavila jsem se u malé prohlubně v lese. Měla jsem odsud dobrý výhled. Splynula jsem se stromy a poslouchala. Zavřela jsem oči a čekala. Zvuky byly jako píseň, kterou les zpíval. Mohli jste ji slyšet, jen pokud jste přestali být sebou a stali se částí lesa.
Aj keď tuto som si nebola istá či sa len tvári cool alebo to fakt vie. Mne to nikdy nefungovalo.
Olízla jsem si prst a zvedla ho do větru.
Napriek všetkému sa z nej stalo skôr nedospelé mláďa vĺča, z dôrazom na nedospelé aj na tú antisocialne.Zabálesky do minulosti mi nič nedali a nebavili ma, sadistické vety a podobné horory ma skôr znechucovali než vzbudzovali dojem reálnosti.
Mé bezpečí a pohodlí je pryč. Ve své mysli jsem znovu mohla slyšet trhání a křičení.
Nemôže byť predsa neskúsená, mladá dievčina aj drsná, pomstychtivá, žiarlivá, neovládateľná, necitlivá, neprirodzená preživšia.
Chtěla jsem jí vyškrábat oči a její maso si opéct na rožni.
Malý spratek je zpátky. Nesnáším ho.
A potom je tu Jack ...
Chtěla jsem ho odstrčit, ale zábavné věci se děly s mou kůží, když se mě dotýkal. Nutil mě padat do mdlob a třást se zároveň. Frustrovalo mě to. Romány měly pravdu.
Chci být blízko něj. Nutí mě cítit věci, o kterých jsem jen četla.
Zvedl mou bradu a přitiskl své horké rty na moje. Milovala jsem to. Milovala jsem jeho.
Ten únos bol nečakaný ale samozrejme sa z toho vyhrabala bez vážnych následkov a novo nájdenými sociálnymi vedmosťami si k sebe pripúta 11 ročné dievča.
Nechci ji opustit. Nezáleží na tom, co se stane, nikdy ji nechci opustit.
Objavovanie vzťahov.
Líbilo se mi, že mě políbila. Byl to hezký pocit. Ne jako Jakeův polibek. Její byl sladký a jemný. Cítila jsem se šťastná.
Milostný trojuholník bol nečakaný a čerešničku tomu dosadil fakt, že je to Jackov brat. Mohlo to byť viac trápne?
Jake mě taky políbil. Jake mě nutil usmívat se i smát se. Will mě nutil bát se ho, ale cítila jsem se v bezpečí před světem, kdežto s Jakem to bylo naopak.
Nesnášela jsem, že mu říkal Jakey. Nesnášela jsem ho hrozným způsobem. Přála jsem si, aby byl v chovných farmách a Anna byla s námi. On a jeho přítelkyně v kraťasech.
Chtěla jsem ji uškrtit, ne k smrti. Jen aby ztratila paměť a zapomněla, že on existuje.
A ako nezačínala tá kniha náhodou tým ako pravá láska a vlastne ani láska neexistuje??
Chtěla jsem být panenská nevěsta, která se zamiluje do toho pravého. Muži jako Jake. Upřímný a loajální a zábavný a sladký.
Ale sama to pekne vystihla.
Tiše jsem souhlasila s Jakem, jsem rozbitá.
Na záver spomeniem vlka. Toho na obale. Je jediná vec na knihe postava čo sa mi páčila aj keď žral tých nakazených. Inak ... fú ... luk? Psycho slečna mala luk ale tak prerážali ním rôzne časti tela zombií-nakazených takže ten som tak rada nemala. Neviem, čo ešte pozitívne povedať. Všetky normálne vety prišli oproti zbytku ako úľava ale nuda nie je pozitívum.
Nemyslela som si, že niekedy ju dám:
1 číča za ...
za ...
tak dajme tomu, že za toho vlka
Neoporúčam.
